V Bruggách

Když se řekne "v Bruggách" hned se mi vybaví film s Colinem Farrellem v hlavní roli a jeho hlášky typu fu*king Brugges a fu*king swans. Kdo jste neviděl, tak určitě koukněte, stojí to za to :) Proč ale Bruggy? První důvod je ten, že je to strašně moc krásné a romantické městečko, kam bych se určitě ještě chtěla vrátit. Ten druhý - dost často se do Belgie dají sehnat levné letenky díky Ryanairu a jeho lince Praha - Brusel. Abyste rozuměli, Brusel má letiště dvě a Ryanairu se samozřejmě týká to vzdálenější - Charleroi. Ale nenechte se tím odradit, dá se to zvládnout i tak.

Letenky na prodloužený víkend začátkem října jsme pořídili za necelých 2 200,- pro oba. V plánu máme za tento výlet stihnout Bruggy (2 noci) i Brusel (1 noc). Letiště Charleroi je od Brugg vzdáleno ještě minimálně hodinu a půl cesty, takže pro přesun využíváme autobusy firmy Flibco, které odjíždějí přímo od letištní haly. Letiště samo o sobě je maličké, v podstatě se ani není kde ztratit. Zorientujete se zde velice rychle. Ceny přepravy se liší podle toho, jak s velkým předstihem jízdenky nakoupíte. Nás cesta vyšla cca na 460,- Kč/os., protože jsem ty nejlevnější samozřejmě prošvihla.

Ubytování jsem rezervovala v klidné čtvrti asi 20 minut cesty pěšky od autobusového nádraží, ale cenově je to fakt super kauf, viz. Value Stay Bruges. Brala jsem přes booking.com a na dvě noci nás pohodový pokojík stál 80 €. Kvůli našemu pozdnímu příjezdu, máme klíčky od pokoje připravené v jakési bezpečnostní schránce, tak máme trochu obavu, abychom vůbec někde složili hlavu, ale vše proběhne naštěstí bez problémů. Pokud byste chtěli pokoj blíže k centru, mrkněte na tyhle, dle mého cenově velmi rozumné, tipy:

• B&B Het Wit Beertje - skvěle hodnocený dvoulůžkový pokoj s luxusní snídaní za cca 2 300,-
• Inn Bruges - nádherný apartmán, který vyjde na cca 2 100,-
• Hotel Groeninghe - klasický hotelový pokoj pro dva za cca 2 300,- (přímo v centru)

Ráno si na recepci půjčujeme kola a vyrážíme na obhlídku městečka. Bruggy leží v severozápadní části Belgie a jsou správním centrem provincie Západní Flandry. Nejsou příliš rozlehlé, mají jen cca 120 tis. obyvatel, ale jsou známé především svými vodními kanály, které jsou tvořeny řekou Reie a protékají přímo centrem. Díky tomu se také Bruggám přezdívá "Benátky severu". Jsou v podstatě něco na způsob Amsterdamu, ale s menší koncentrací turistů :)

Na kole jsme v centru za chviličku a jezdí tady tak skoro každý druhý, takže rozhodně nejsme za exoty. Všude jsou cihlové baráčky a ty já prostě žeru - je to krásná podívaná. Centrum je tvořeno dvěma náměstími - Markt a Burg - a změtí přilehlých klikatících se uliček, které si stále udržují jakési středověké vzezření. Historické centrum samozřejmě figuruje i v seznamu památek UNESCO. Na hlavním náměstí Markt přivážeme kola, abychom se v klidu mohli projít uzoučkými uličkami, ve kterých jsou hlavními lákadly vafle a čokoláda. Jakožto milovník sladkého, jsem samozřejmě v sedmém nebi :)

Markt

Burg

Na náměstí se nachází i 83 m vysoká středověká věž tzv. belfry. Na její vrchol vede opravdu hodně úzké dřevěné schodiště. Teď se mi znovu vybavuje film V Bruggách, kdy se C. Farrell vysmívá obtloustlé rodince, která se chystá jít na věž. Teď ale vážně - dva lidé vedle sebe jít rozhodně nemůžou! A protože se pořád neustále musíte někomu vyhýbat nebo čekat mezi podlažími či v různých výklenkách, cesta nahoru se může i protáhnout. Určitě za to ale ten výšlap stojí. Nahoře se totiž nachází zvon se zvonkohrou, kterou jsme měli šanci i slyšet v akci, jelikož hodiny zrovna začaly odbíjet celou. Z věže se vám také naskytnou úžasné panoramatické výhledy na celé městečko.

Když už jsme tady, byla by škoda nevyužít možnosti projížďky lodí místními kanály. Do loďky se vejde možná i dvacet lidí, ale když vyplouváme, není zaplněná ani z poloviny. Cestování mimo sezónu má zkrátka nesporné výhody. Kapitán komentuje místa, kterými projíždíme, ale rozumíme mu asi každou třetí větu, což nám až tak nevadí. Bohatě stačí se kochat výhledem - úzké kanály, kamenné mostíky i cihlové baráčky - nádhera. Dokonce vidíme i ty slavné fuc*ing labutě. :)

Na další potulky si už bereme kola a jedeme se ještě projet okolo centrální části, kterou lemuje další kanál, a okolo které se nachází několik větrných mlýnů. Je to moc pěkná projížďka, všude je rovinka, proto je to tu na kole ideální. Jsou to taková ty stará kola s jedním převodem, štanglí dole, prohnutýma řidítkama a zvonkem na nich. Ta, na kterých stejně žádný kopec nevyjedete :)

Cestou se stavíme na nádraží, abychom si byli jisti, že to ráno bez problémů najdeme, a abychom zjistili časy odjezdů. Trasu Bruggy-Brusel totiž chceme absolvovat vlakem - jízdenky jsem kupovala na webu belgických drah SNCB asi za 15 euro. Nádraží najdeme, s tím by problém nebyl... Větší problém nacházíme na cedulce, která oznamuje, že se zítra koná stávka. S mírným zděšením běžíme k okýnku, abychom se na to zeptali osobně. Pracovník za přepážkou nám tuto informaci potvrzuje a rovnou nám podstrkuje papír s žádostí o náhradu. Super, a teď co?

Vracíme se na ubytování a ptáme se na recepci, jestli neví o nějaké alternativní dopravě. Flibcem je trochu nesmyslné jet, jelikož jede na letiště a až z letiště do Bruselu. Cesta by tak zabrala příliš mnoho času (který nemáme) a ještě by se dost prodražila. Na recepci situaci komentují "Stávka? Už zase?". Aha, jsou zvyklí, to je pěkný... Radí nám, abychom ráno na nádraží i přesto šli. Prý i když je stávka předem ohlášená, stává se, že některé vlaky přece jen odjedou. Následuje noc s nervama na pochodu.

Raději si přivstaneme a brzy ráno se ubíráme směr vlakové nádraží. Pojede nepojede? Dorazíme na místo činu a dostavuje se i mírný optimismus, když na tabuli s odjezdy zasvítí nápis Brusel. Vypadá to, že jedou první dva ranní vlaky a pak už je tabule proškrtaná. Uff, ale neuvěřím dokud se ten blbej vlak nerozjede. Po pár minutách opravdu vyjíždíme a necháváme starosti se stávkou belgických drah za sebou.

Za sebou necháváme i Bruggy, které mi učarovaly svou kouzelnou atmosférou a malebnými uličkami. Rozhodně je to město, které stojí za to navštívit a do kterého se doufám podívám někdy v budoucnu ještě jednou. Jednu noc jsme si pak střihli ještě v Bruselu samotném, o kterém jsem sepsala samostatný článek zde - Brusel TOP 5. Popřípadě můžete mrknout ještě na info z našeho dalšího belgického tripu zaměřeného na Ghent a Antverpy.

Pokud vám tyto informace pomohly ušetřit trochu času nebo peněz nebo obojího, můžete mě třeba "pozvat na kafe" a přispět tak na provoz Vorvaně :) číslo účtu / QR kód: 1257951017/3030

Kýbl party na Phi Phi

Po našem prvním seznámení s Thajskem na ostrově Phuket naše další kroky směřují do tropického ráje - souostroví Phi Phi. Jedná se o 6 ostrovů, z nichž největší jsou Phi Phi Don a Phi Phi Leh. Díky smaragdově zelenému moři a nekonečným bílým plážím je to velice vyhledávaná turistická lokalita. Často se sem lidé vydávají jen na jednodenní výlety, které nabízí cestovní kanceláře na každém rohu, na ostrově i pevnině. Na ostrově Phi Phi Don (jediný obydlený) není problém ani přenocovat, jelikož ubytovacích kapacit je tu dostatek. Hlavním lákadlem je záliv Maya bay (na Phi Phi Leh), kde se natáčel film Pláž s Leonardem di Capriem. Ten se rozhodneme oželet, protože nemáme moc chuť mačkat se na pláži s davy turistů, a zaměříme se pouze na Phi Phi Don.

Lístky z Phuketu na Phi Phi jsem koupila online přes phuketferry.com. Vyrážíme tedy z přístavu Rassada Pier v jižní části Phuket town a před námi je dvouhodinová cesta lodí. Uvelebíme se na palubě na plastových židličkách, abychom měli výhled, že jo. Ale ještě před vyplutím se jako na potvoru zvedá vítr a za chvilku začíná i pršet. Chvilku doufáme, že je to jen přeháňka, ale brzy na to následuje rychlý úprk do podpalubí. Klimatizace běží na plný pecky a já už začínám doslova drkotat zubama. Vybaluju mikinu, košili i ručník! Thajci jsou magoři, taková kosa!!

Do přístavu Ton Sai pier na Phi Phi Don připlujeme už opravdu řádně vymrzlí. Ostrov má tvar přesýpacích hodin a přístav se nachází v jeho nejužším místě. Ihned na molu platíme "vstup" na ostrov 20 bahtů, jakožto příspěvek na úklid pláží, svoz odpadů apod. V roce 2004 byl tento ostrov kompletně spláchnut vlnou tsunami. Vše, co zde naleznete, je tedy nově zbudované a pravdou je, že moc bordelu jsme tu opravdu neviděli.

Záliv Ton Sai Bay je od druhého zálivu Loh Da Lum Bay oddělen jen pár desítkami metrů pevniny. Celý tento pruh půdy je kompletně zastavěn, je tu totiž situováno vlastně úplně všechno. Tím vším je myšleno bary, restaurace, obchůdky a ubytování -> centrum ostrova. Na zem dopadá posledních pár kapek, a než se ubytujeme, neprší už vůbec. Jelikož tento ostrov žije pouze turistickým ruchem, odpovídají tomu i ceny - na ubytování i jídlo si tedy vyhraďte větší rozpočet než kdekoliv jinde. Dáváme cca 600,- za úplně obyč pokoj, ale na jednu noc je to naprosto dostačující - koupelna na pokoji a asi tři minuty chůze do centra dění. Co víc si přát? Zamlouvala jsem pro jistotu s předstihem přes booking.com, protože ač je tu ubytovacích kapacit dostatek, najít ubytko v nějaké normální cenové relaci může být celkem oříšek. Konkrétně jsme ubytovaní v Harmony House, ale pokud byste byli náročnější mrkněte třeba sem:

• Phi Phi Sunset Bay Resort - stylová chatka s krásným výhledem a snídaní za cca 850,-
• Mama Beach Residence - luxusní resort s dvoulůžkovým pokoje za cca 1600,- se snídaní

Jdeme omrknout centrum, kde se tísní samé restaurace, krámky s oblečením či kanceláře nabízející potápění a různé výlety. Na Phi Phi jsou klasické restaurace evropského typu - menu v angličtině, obsluha, široká nabídka thajský i evropských jídel. V rámci prvních dnů v Thajsku jsme si říkali, jak si tady někdo může dát burger nebo pizzu? Za pár dní jsme to pochopili. Místní kuchyně je skvělá, ale když se tak stravujete delší dobu po celé dny,  zjistíte, že je to všechno na jedno brdo. Na tomto ostrově nenajdete Thajce, kteří vaří jídlo přímo na ulici, jak je zvykem v jiných částech Thajska. Vše je tu uzpůsobeno turistům.

V přístavu Ton Sai kotví velké množství lodí i lodiček a stále připlouvají další. I přesto centrum není nijak přecpané k prasknutí. V každém baru či restauraci si bez problémů sednete, nikde se netlačíte, nemačkáte. Jen je tu jednoduše řečeno živo. Na pláži Loh Da Lum, která je od hlavní tepny vzdálená jen pár metrů, je překvapivě klídeček. Ač je ostrov profláknutý a jeho centrum jako takové opravdu velice malé, na pláži posedává jen pár lidí. Ani se nikdo nekoupe, jen relax, nějaký ten drink a nikam nespěchat. Tento záliv má velice mělké moře. Při odlivu můžete jít od břehu i desítky metrů a pořád budete mít vodu jen po kolena.

Vydáváme se na obhlídku view pointu nad centrální částí. Cesta k němu vede po strmém betonovém schodišti, které začíná kousek od našeho ubytování. Začíná se dělat vedro a za chvilku z nás i slušně leje. Přicházíme ke vstupu - ano i tady se platí vstup (asi 20 bahtů) a pokračujeme upraveným parčíkem, odkud už je úchvatný výhled na oba zálivy. Děláme pár fotek u velkého nápisu Phi Phi a suneme se dál nahoru. Tam už sami rozhodně nejsme. Všude postávají hloučky lidí čekajících na volný šutr vhodný k focení. Právě odtud je totiž vidět druhá část ostrova i s úzkým pruhem pevniny oddělujícím oba zálivy. Voda každého z nich má jiný odstín, což na pohled vypadá vážně fantasticky.

Nechceme se vracet stejnou cestou, a proto pokračujeme dál tropickou džunglí. Cesta vede na druhý view point, my ale chceme odbočit na jednu z odlehlejších pláží. Bohužel značení chybí, a tak jdeme a jdeme... Až samozřejmě na mobilu zjišťujeme, že jdeme úplně jinam. Takže otočka a nabrat správný směr. Cesta nevypadá úplně nejlíp, zarostlá i zablácená, a pořád se svažuje dolů. Trochu nás uklidní, když proti nám jde jedna holčina, a za chvilku dokonce předbíháme jiný pár. Stále klesáme, ale nakonec procházíme resortem s chatičkami a pak už jsme přímo na písečné pláži Phak Nam Bay. Obsazenost: asi tak 5 lidí, písek: malinko hrubší než na hlavní pláži, vlny: dost velké, páč už nejsme v zátoce. Jen se tak poplácáváme kolem, dokonce se hecneme i ke koupání. Pepa má od žabek rozedřené nožky a jako bonus ve vodě nakopne šutr. Nejspíš to udělal schválně, aby nemusel zpátky tou supr cestou.. :)

Ptáme se tedy, zda jede zpět do centrální části nějaká loď - boat taxi, které zde parkují. Loďka bude odplouvat za pár minut, ale je nám jasný, že bude zážitek do ní nastoupit. Je totiž několik metrů od břehu a neustále se kymácí ve vlnách. A opravdu... nikdo se jí nechystá přitahovat ke břehu, cestující natahují ruce s bágly nad hlavu a kousek po kousku se sunou k lodi. Rovnou si nechávám plavky i boty, protože dno je místy kamenité, a následuji jejich příkladu. Nějak ustojím i vlnu na schůdkách a uff můžeme vyjet. Cesta zpět trvá asi 20 minut.

Ostrov Phi Phi doopravdy ožívá večer. Všude se vyrojí spousta lidí, všechny krámky jsou otevřené a na ulicích se objevují stánky s drinky. Nabízí tzv. buckety, což je tady drink v plastovém kyblíčku. Fakt kyblíčku - tom, co maj děti na hraní na pískovišti. Vejde se do nich tak litr pití, stojí cca 150 bahtů a můžete si vybrat z X kombinací. Počítejte s tím, že drinky jsou několikanásobně silnější než u nás, alkoholem se tady nešetří :). Párkrát jsme si dali jahodové mojito, jednou zkusili piňa coladu. Jelikož před námi ve frontě si týpek objednal asi pět bucketů, čekáme trošku dýl. Prodavač nám nejspíš jako odškodné chtěl přilepšit, co se pití týče...no skoro se to nedalo pít, ale nějak jsme to zmákli že jo, jsme Češi. S kyblíkem vás pustí i do většiny barů, nikdo to neřeší. U některých vchodů je zákaz vstupu s vlastním pitím, ale moc jich není. Každopádně si můžete se libovolně courat po pláži a jen tak upíjet. U pláže se probouzí všechny bary a diskotéky - z každého vychází jiná hudba a každý má vlastní show. Předhání se, kdo přitáhne více lidí. Lákadly jsou hlavně ohňové show, skoky přes obří švihadlo, různé soutěže apod. Je to fakt supr podívaná a celkově skvělá atmosféra. Jakože přes rok moc nepiju - vystačím si s občasnou dávkou vína, tak jak jsem se dostala do postele moc nevím. Ale co si pamatuju, tak jsem se po pár kýblech vážně moc bavila :)

Ráno posnídáme v našem hostelu - kafe, tousty, džus - ale pořád lepší než nic, když to bylo v ceně, tak proč ne. Do odjezdu nám zbývá pár hodin, už se jen tak procházíme po okolí, sledujeme probouzející se městečko a užíváme si úplně prázdné pláže. Povídáme si u kafe, když se najednou z vedlejšího krámku ozve "Slyším češtinu?". Dávám se do řeči s vysmátou holčinou, která tu žije s manželem již několik let. Ona se živí prodáváním zájezdů, on prý organizuje potápěčské kurzy. Tohle náhodné setkání zakončuje náš pobyt na ostrově, kde vládnou každodenní pařby do ranních hodin, a kde jsou, i přes velké množství lidí, prázdné pláže s nádherně bílým a jemným pískem. 

Pokračování v článku Klídek na Lantě

Pokud vám tyto informace pomohly ušetřit trochu času nebo peněz nebo obojího, můžete mě třeba "pozvat na kafe" a přispět tak na provoz Vorvaně :) číslo účtu / QR kód: 1257951017/3030