Travel with Donuts: září 2017

Pokračování prvního článku "Road trip západ USA - první dny a první kilometry". Obecné info o Americe a moje postřehy pak naleznete pod článkem "American dream".

NEVADA 22.6.

Probouzíme se v hotelu Stratosphere v Las Vegas a den začínáme pravou americkou snídaní v místní restauraci Roxy´s Dinner. Je to přesně ten retro styl, který můžete vidět ve filmech, třeba v takovém Pulp Fiction - stylové sedačky zády k sobě, menu vypadající jako noviny, dolévání kávy a čaje apod. Mají tu velký výběr snídaňových menu, vajíčka na různé způsoby, omelety, palačinky, mléčné šejky atd. Dávám si vysněnou pravou americkou palačinku, navrch s bílou čokoládou a malinami. To, co mi přinesou, je ale masakr :) S naší palačinkou, jak ji známe, to nemá společného vůbec nic. Jsou to 2 palačinky na sobě zabírající celý talíř, každá z nich tlustá skoro dva centimetry, mezi nimi jsou maliny a celé je to zasypané ohromným množstvím čokolády. Proč mi proboha k tomuhle ještě přinesli máslo a javorový sirup?? Začínám chápat, proč jsou amíci tak vypasení...

Jakmile vyjdeme z klimatizovaného hotelu, málem to s námi praští - ano, opět vedro, takže se rychle přesuneme do klimatizovaného Rodgera Dodgera a vyrážíme směr Hoover Dam (Hooverova přehrada). Z hotelu to máme 45 minut cesty, což je na místní poměry vážně kousíček. Přehrada na řece Colorado, pojmenovaná po prezidentu Hooverovi, je neskutečný 220 m vysoký kolos ležící na hranicích Arizony a Nevady. Na samotné přehradě nemůžete autem zastavit, ale parkoviště jsou zdarma u Memorial Bridge, kde vidíte opravdu celou betonovou stěnu zdálky, nebo přejedete po hrázi a zastavíte na parkovišti za ní (dál už cesta nepokračuje a musíte se vrátit). Doporučuji obojí. Můžete jít i na prohlídku přímo do útrob přehrady, ale neabsolvovali jsme, tudíž ani nevím kolik je vstupné...

Děláme si krátkou zastávku ve Walmartu, kde pořizujeme nový kempingový vařič s bombou a grilované kuře (také přímo ve Walmartu) k obědu :) Oběd pro dva za necelých pět dolarů, to prostě chceš :)

ARIZONA

Dále jedeme po trase Kingman-Seliman, která je údajně nejzachovalejším úsekem legendární Route 66. Celá silnice měří skoro 4 000 km a táhne se z Chicaga až do Santa Monicy v LA. Mnohé úseky jsou již nahrazeny novými silnicemi, a těm stále používaným se nyní říká "Historic Route 66" - součástí jsou turistické atrakce v podobě motelů, kaváren, benzinových pump, starých aut, muzeí apod. Po cestě v tomto úseku potkáváme pár starých čerpacích stanic nyní sloužících jako obchody se suvenýry. Zastavujeme u jedné, kde jsou různě rozestavěná stará auta, staré stojany na benzin apod. Uvnitř si pak můžete koupit retro SPZ značku či nějaký jiný suvenýr s tématikou Route 66. Je tu jen pár lidí a vládne tu taková všeobecná pohoda.

Historic Route opouštíme za městem Williams, kde odbočujeme směrem ke Grand Canyon Village. Až tam ale nedojedeme, povedlo se mi totiž rezervovat místo v kempu Ten X Campground. Pokud plánujete spaní v kempu, určitě si to rezervujte předem, je o ně totiž veliký zájem a místa jsou i několik měsíců dopředu vyprodaná. Ten X Campground má super polohu, protože ke vstupní bráně Grand Canyonu je to už jen čtvrt hodinka cesty. V kempu se dá zorientovat celkem snadno - u vjezdu najdete nástěnku s mapkou a rozložením jednotlivých míst, pitné vody, WC apod. Sprchy v tomto kempu bohužel nejsou.

Většina kempů je rozdělená na tzv. loops - taková pomyslná smyčka, nebo spíše okruh, na kterém leží jednotlivá místa. Často bývá např. jeden loop na rezervaci předem a jeden na first come-first served, což znamená, kdo první přijde, ten první bere místo. Některé kempy jsou však pouze na rezervaci, jiné zas fungují na principu first come. Chce to si to dopředu zjistit. V tomto kempu máme místo zarezervované přes systém recreation.gov (noc cca 20 $), na čísle plácku tedy visí naše jméno, takže jsme klidní, jinak je kemp plný. Na jednom místě může být max. 6 lidí, 2 stany, 2 auta a platíte pořád tu jednu částku. V tomhle ohledu ve dvou cestujících rozhodně neušetříte :) Součástí kempingového stání je také ohniště s roštem. Bohužel ale momentálně nemáme co na gril, ani dřevo na oheň, takže si uvaříme si jídlo (spíš v uvozovkách -> čínská polévka :)) na novém vařiči a jdeme na kutě.

Pokud byste chtěli bydlet ještě o trošičku blíže k samotnému Grand Canyonu a být pod pořádnou střechou, možné to samozřejmě je, ale to už si musíte hodně připlatit. Ceny zde šplhají opravdu do (alespoň pro nás) astronomických výšin. Například:

Grand Canyon Plaza Hotel - nejlevnější možnost za 6 300,- za velký pokoj s vanou
Holiday Inn - druhá nejlevnější varianta, přičemž pokoj pro dva přijde na cca 6 800,- se snídaní

23.6.

Ráno mě ze spánku vyruší havran hrabající se v odpadcích. Vzdávám další pokusy o usnutí a jdu připravovat snídani. Najednou nám prochází kolem stanu dva ohromní jeleni. Jsem jak v transu, musím si promnout oči. Fakt tu ale jsou - dva krásní paroháči. Budím Pepu, beru foťák... jeleni maj očividně času dost, jen tak se procházejí. Nádhera... tohle jsem fakt ještě nezažila. Tím ale pro dnešek ohromení typu aaaah, oooh a woow nekončí, jelikož nás dnes čeká Grand Canyon!

Grand Canyon

Naprosto neuvěřitelný zážitek. Můžete si o tom přečíst, kde chcete, co chcete, ale ten pocit, když stojíte přímo u něj, tomu se nic nevyrovná. Rázem si člověk připadá úplně bezvýznamně. Je to nejdelší kaňon na světě a protéká jím řeka Colorado. Formoval se několik milionů let a stále se různými erozemi a sesuvy mění. V roce 1919 se z něj stal dokonce i národní park (viz. zde, je tu spousta informací), který se skládá z North Rim a South Rim (Severní a Jižní okraj). North Rim je výše položený, není otevřený celoročně a je turisty méně navštěvovaný. Součástí South Rim je Grand Canyon Village se svými linkami shuttle busů a denně sem proudí tisíce turistů. Platí zde annual pass, pokud ho nemáte, připravte si za auto 30 $. Úplně zvlášť je pak Grand Canyon West (Západní okraj), kde naleznete atrakci Skywalk. Tato část ale nespadá do NP, ale je pod správou indiánského kmene Hualapai, a proto mají zvlášť i vstupné, viz. ofiko stránky.

Původně jsem chtěla navštívit severní část, právě kvůli menšímu počtu lidí, ale v rámci naší cesty by to pro nás byla zajížďka, proto jsme nakonec zvolili takto. Ale vůbec jsme nelitovali! Zaparkovat můžete ihned v Grand Canyon Village, kde je dostatek parkovacích míst. Nebo alespoň brzy ráno je dostatek parkovacích míst :) Odtud jezdí tři linky shuttle busů (jsou zdarma): 1. Village road, 2. Hermit road, 3. Kaibab Rim. My však vyrážíme nejprve pěšky - první vyhlídka nejblíže parkovišti je Mather point. Poprvé vidíme, kde vlastně jsme. Jedno velké wooow... Na tomto pointu je bohužel nejvíce lidí, jsou z toho paf úplně všichni a rázem začínají všichni cvakat foťáky. Když ale pokračujeme po Rim Trailu (= cesta po okraji kaňonu), lidí stále ubývá...až nakonec jdeme úplně sami. Navštívíme Yavapai point (geologické muzeum), Verkamp´s store (muzeum, suvenýry), Bright Angel lodge (možnost jídla, ubytování, suvenýry), Kolb studio (výstava).

Dojdeme až na vyhlídku Trailview Overlook, která je již součástí Hermit Road a nastupujeme do prvního přijíždějícího shuttlu. Výhodou je, že můžete vystoupit na jakékoliv zastávce, pokochat se výhledem a do dalšího busu opět nastoupit. Řidiči vás upozorní na to, abyste v autobuse nejedli a nepili, ale také vám popisují jednotlivé zastávky a vyzdvihují ty, které za to nejvíce stojí. Děláme si ještě asi dvě zastávky a pak se necháme dovést až na Hermits Rest, jakožto cílové stanici této linky, kde je i malý kiosek s občerstvením. Příliš se tu nezdržujeme a za vyprávění historek vtipného pana řidiče se vracíme zpět do Village pro auto.

Shuttle busů již dále nevyužijeme, od návštěvnického centra odjíždíme po Desert View drive, po které už nejezdí. Z poslední zastávky této vyhlídkové silnici (Desert View) je naprosto perfektní výhled. Dokonce je odtud vidět i řeka Colorado na dně kaňonu. Naleznete zde kamennou věž, kam se dá vylézt, nebo také občerstvení, kde mají výborné indiánské taco. Odtud si děláme menší zajížďku k nejsevernější části Grand Canyonu - Marble Canyonu, přes který vede most Navajo Bridge (cca hodina a půl cesty). Okolo silnice je spousta stánku prodávajících indiánské výrobky, ale většina jich je prázdná. Možná v top sezóně to vypadá jinak.

Most Navajo překlenuje řeku Colorado a Marble Canyon, který tvoří soutěsku a o kus dál se z něj stává Grand Canyon. Tento most byl a stále je jednou z mála možností, jak tento obří kaňon překonat. Dnes je možné jej překlenout ještě přes Hoover Dam či Glen Canyon Dam.

Dnešní poslední zastávkou je tak trochu klišoidní Horseshoe Bend. Je to vyhlídka na oblouk řeky Colorado připomínající koňskou podkovu. Turisty je to velice oblíbené a fotografované místo. Neplatí se zde žádné vstupné, jen na parkovišti necháte auto a trošku se projdete. Není to nijak daleko, cca 1,5 km, nic hrozného, ale povrch je písčitý, takže bych doporučila pevnější boty. Při naší návštěvě bylo slunce v ne úplně ideálním úhlu, jelikož bylo nízko a fotky byly dost přesvícené. Druhým nepříjemným faktorem byl vítr, který metal písek do očí, a pár lidí muselo popoběhnout, aby stačilo svým kloboukům. Ale ten výhled byl boží, to jako jooo...

AKTUALIZACE: Od roku 2019 je vyhlídka Horseshoe Bend obehnána zábradlím a vybírá se tady parkovné 10 $ za osobní auto.

Horseshoe Bend je asi 5 minut cesty autem od města Page, jakožto oblíbeného rekreačního střediska pro zahraniční turisty i samotné Američany. Hlavním důvodem je jezero Powell v jeho těsné blízkosti, které vzniklo umělým zatopením kaňonů v okolí. Nabízí se tak plavby lodí či kajakem mezi soutěskami...tak nějak jsem si to v hlavě také malovala...až druhý den jsme zjistili, že je to trošku jinak :) Co jsme ale museli vyřešit ihned s přibývajícími hodinami, bylo místo na přespání. Na vyhlídce pod přehradou Glen Canyon Dam Overlook se kocháme západem slunce, ale je nám jasné, že tady zůstat nemůžeme. Nakonec zakufrujeme u místního Walmartu, stejně jako dalších pár aut podezřele zaparkovaných v nejzazších koutech parkoviště a co nejdál od vchodu do obchodu. Uklidňuje nás, že nejsme jediní a vyspíme se vcelku v klídku :) Jinak pokud byste se chtěli vyspat v kempu nebo motelu/hotelu, určitě rezervujte včas. Lokalita okolo Page je opravdu velice žádaná a všechny ubytka hodně dopředu rozebrané. Můžete mrknout třeba na tyto:

Motel 6 - vychází nejlevněji - nějakých 1 800,- za dvoulůžák
Clarion Inn Page - skvěle hodnocený - pokoj za cca 2 000,- i se snídaní

Zítra na programu již čtvrtý stát, a to UTAH, jou jou, takže o tom zas příště...viz. článek Jak jsme dojeli až do Colorada

Pokud vám tyto informace pomohly ušetřit trochu času nebo peněz nebo obojího, můžete mě třeba "pozvat na kafe" a přispět tak na provoz Vorvaně :) číslo účtu / QR kód: 1257951017/3030

Na úvod nutno podotknouti, že se Francké Švýcarsko (někdy uváděno i jako Franské) nenachází ani ve Francii, ani ve Švýcarsku, dokonce ani v Čechách ne. Je to totiž oblast rozkládající se v Německu, konkrétně Bavorsku, nad Norimberkem mezi třemi řekami - Pegnitz, Regnitz a Mohan. Název Francké Švýcarsko je vysloužený údajně na základě podobnosti se Švýcarskou krajinou. To posoudit zatím nedokážu :)

Oswaldova jeskyně

Co však mohu o těchto místech říci je, že je to nádherná krasová oblast, které poskytuje různorodé možnosti výletů. Je to ráj turistů, cyklistů, horolezců, vinařů, pivařů i milovníků památek. Celé tohle území je protkané sítí turistických i cyklistických tras se spoustou zajímavých zastávek. Kamkoliv se tady vydáte, vždy narazíte na úžasné skály a jeskyně, hrady, zámky, zříceniny, rozhledny, kostely, staré hrázděné domky, malé soukromé pivovary apod. Člověk by si řekl, že zde bude přelidněno, ale opak je pravdou. Všude bylo snesitelné množství lidí a někde jsme byli dokonce sami. Češtinu jsme nikde ani nezaslechli, nejspíš protože většina Čechů netuší, že nějaké Francké Švýcarsko vůbec existuje :) Celkově moc informací o něm na internetu nenajdete. Alespoň ne v češtině.

A to je můj hlavní problém v Německu a zároveň zkouška nervů! Většinou, když někam jedeme, jsme s Pepou na jedné vlně - to znamená, že buď nerozumí ani jeden nic, nebo se dorozumíváme svou pofidérní angličtinou. Pepa ale německy umí a já si tu tím pádem připadám jak malé děcko, co potřebuje doprovod pomlčka tlumočníka. Neumím si přečíst jídelní lístek, natož informační tabuli na prohlídce hradu. No je to boj...

Rozhodli jsme se zde strávit prodloužený víkend, a tak jsem zamluvila parádní penzionek - Pension Am Wald. Na dvě noci vychází cenově cca 2800,- s naprosto luxusní snídaní. Paní majitelka je starší paní a je vidět, že se o baráček i hosty vzorně stará - fakt doporučujeme. Pokud by měla tahle kouzelná babička obsazeno, mrkněte na další ubytka v této oblasti:

Ferienwohnung Familie Klasen - skvěle hodnocený apartmánek vhodný i pro rodinu, cena dle počtu osob
Hotel Stempferhof - moderní, útulné pokoje za cca 2000,-/noc pro dva i se snídaní

V pátek ráno tedy vyrážíme za obrovského chcance směr Norimberk. Ale co nenecháme se odradit, ani si zkazit náladu. Dle accuweather má v 11 hodin v Norimerku přestat, jsme klidní :)... a úderem jedenácté vážně přestává. Tentokrát nemáme úplně jasný plán, vše necháváme spíš náhodě, kde se nám bude líbit a na co narazíme. Konkrétně bych vyzdvihla toto:

Teufelshöhle

V překladu je to "Čertova jeskyně" a nachází se poblíž městečka Pottenstein. Parkoviště je přímo u hlavní silnice, čili to určitě neminete. Je to největší krasová jeskyně Franckého Švýcarska. Další dvě oficiálně zpřístupněné jeskyně jsou Sophienhöhle a Binghöhle. Pak je tu samozřejmě mnoho menších volně přístupných jeskyní, na které narazíte na turistických trasách apod.

V Čertovo jeskyni se platí vstupné 5 € za dospělou osobu. Pokud přijedete autem, počítejte ještě 2 € jako parkovné (na 2,5h). Prohlídka je s průvodcem, kterého za tu dobu vidíte 3x, takže mi němčina nebrnkala na nervy příliš dlouho :) Na začátku vám v krátkosti představuje jeskyně, a pak si část jeskyní procházíte sami. Nemůžete nikde zabloudit, je to jasně značené. Oproti Mallorce mají v Německu krápníky více chráněné před lidmi, co si na ně nutně potřebují šmáknout. Před některými útvary jsou přímo mříže. V půlce prohlídkové trasy potkáváme průvodce znovu v největším krápníkovém sálu - Barbarossa. Dále se s ním setkáváme pouze na konci, kdy se s námi loučí a podle tleskání poznávám, že je to nejspíš finiš. Tleskám tedy taky. Pokud jste stejný lempl na němčinu jako já, řekněte si na pokladně o letáček v češtině, ve kterém je v krátkosti popsáno, kudy budete procházet. Celá prohlídka je záležitostí cca třičtvrtě hodiny. V jeskyních je údajně asi 400 schodů a teplota 9 °C, takže se doporučuji přioblíct.

Tüchersfeld

Také poblíž Pottensteinu. Když si vygooglíte Francké Švýcarsko, nejspíš na vás vyskočí právě skály z Tüchersfeldu. Jsou takovým místním symbolem, jelikož se tyčí přímo uprostřed vesnice nad hrázděnými domky. Krásný pohled! Můžete zaparkovat na neplaceném parkovišti na konci vesnice, a krátkou procházkou se dostanete ke skále, na kterou je možné dokonce vylézt. Jsou tam lana k přidržení, ale žádnou paniku, není to příliš náročné. V Tüchersfeldu je také muzeum Franckého Švýcarska (Fraenkische Schweiz-Museum), které jsme ale nenavštívili, takže nebudu hodnotit, ale dle fotek to nevypadalo špatně :)

samotný Pottenstein

Zaparkovali jsme u obchodu Norma ve středu městečka a vydali se podle ukazatelů k hradu, který jsme viděli už při příjezdu. Je totiž přilepený na vrcholku skály nad městem. Šipky nás nasměrovaly na vyšlapanou pěšinu, která vedla úplně na opačnou stranu. Díky ní jsme ale narazili na krásné výhledy jak na okolní kopce, které mi připadaly jak z Irska nebo Skotska, tak i na celý Pottenstein. Nakonec i k tomu hradu jsme se dostali :) Zaplatíte vstupné 5 €/os. a vystoupáte po dřevěném schodišti až do místního muzea. Jsou to v podstatě asi tři nebo čtyři místnosti, do kterých můžete nahlédnout (ne vstoupit). Dále pokračujete ven z hradu na vyhlídku, kde se nachází ještě dva domečky s exponáty a výstavou.

Bamberg

Starobylé město ležící severně od Norimerku, do kterého určitě doporučuji zajet. Říká se mu Francký Řím, jelikož leží mezi prameny řeky Regnitz. Je to jediné místo, kde jsme narazili na větší koncentraci lidí. Je tu trošku problém s parkováním, protože jsou všude zóny pro místní, nakonec jsme museli využít podzemního parkoviště (cca 2 €/h). Největší atrakcí je zde radnice stojící na mostě přímo uprostřed řeky - opravdu krásná podívaná. Běžte se alespoň kousek podél řeky projít, protože je na ní vyskládaných spoustu barevných domečků, které jsou namačkané na sebe a jakoby vystupují z vody.

Dále určitě navštívíte místní Dóm, jakožto druhé "mustsee" v Bambergu. Jedná se o volně přístupný kostel se čtyřmi věžemi, uvnitř jsou na zdi obrovské varhany. Celkově je to moc hezké městečko, ze kterého vyřazuje klídek a pohoda. V centru je taková změť malých uliček se spoustu kaváren, restaurací a pekáren, kde můžete zakempit, dát si kafíčko a dortíček a v klidu relaxovat. Musím říct, že kdybychom nebydleli v Pensionu Am Wald určitě se ubytujeme právě v Bambergu a to ještě nejspíš v tomhle naprosto perfektním apartmánu, který je jak z katalogu - Schlafstube Bamberg. No posuďte sami, chtělo by se vám odejít?

Poblíž Bambergu ještě stojí za pozornost lovecký zámek Seehof, kam jsme dorazili již pozdě večer. Je obklopen krásnými a udržovanými zahradami, které jsou volně přístupné. Před zámkem naleznete stromky s mandarinkami a citróny. Za ním se pak nachází kaskádovité fontány.

Z dalších zajímavých míst, na která jsme narazili, bych ještě zmínila například městečko Gößweinstein se svou bazilikou a hradem, hrady Greifenstein nebo Veldenstein.

Při procházce (jedna z tras vedoucí z Muggendorfu viz. stránky outdooractive.com) jsme pak procházeli skrz Oswaldovou jeskyní, navštívili zajímavou zříceninu Riesenburg a vylezli pár schodů na rozhlednu Hohes Kreuz.